Autíčko

5. března 2012 v 16:37 | Juliet Rocks |  Jednorázovky
Nějak jsem se rozjela. :D No co, kdyžtak až to bude fakt špatný, tak mě zaražte, ať toho psaní nechám. :D Tohleto je povídka do školy, za kterou jsem vyfásla jedničku. Proč jí sem ale dávám, když je do školy? Nemá to převratný děj a zápletku (nesmělo to být moc dlouhé), ale líbí se mi ta myšlenka a řekla bych, že na to, že jsem to psala asi před... 2 roky? Je to docela obstojné. Takže věnováno našemu panu profesorovi, kterého na vyšším gymplu už bohužel nemáme (ne, že bych neměla nynější paní profesorku ráda, to sice jo, ale prostě když už jste na někoho 4 roky zvyknutí, tak se to těžko mění) * a taky mojí spolužačce Mai. :)
*Nejradši bych měla profesory oba. :D (Ale s tím, že by počet hodin zůstal, víc jich vážně nepotřebuju. :D)

Byla neděle, něco málo po poledni. Hřejivé sluneční paprsky srpna pocítil na kůži každý, kdo jen vystrčil paty z domu. Stařec seděl na dřevěném houpacím křesle a lehce se pohupoval do vánku, jako by s ním chtěl závodit, ačkoliv se s ním jen snažil splynout. Jeho vrásčitá tvář byla jako otevřená kniha - každý v ní mohl číst, ale nikdo se o to nepokusil. Vždyť je to jen stařec, přehlíželi ho lidé. On si ale těch pohledů všímal a pokaždé jim poslal němou odpověď: Však se toho také dočkáte. V takových chvílích ho přepadla mrzutost, a aby ji v tak krásném dni zahnal pryč, vytáhl z jedné kapsy starožitnou dýmku. Měl ji ještě po svém otci a ten ji měl po tom svém, který ji vlastnoručně vyrobil. A že si na ní dal záležet! Na jedné straně byl vyřezaný a vymalovaný obraz rolníků pracujících na poli a na té druhé byly děvečky starající se o dobytek. Stařec se nostalgicky usmál a dýmku si položil do klína. Z druhé kapsy vylovil pytlíček s tabákem a pečlivě ho do dýmky napěchoval. Poté prázdný pytlíček zase do kapsy vrátil.
"Matěji,"zachraptěl stařec směrem k dvěma malým chlapcům, sedícím opodál v trávě.
Právě hráli karty a na osloveném chlapci bylo vidět, že se mu moc od rozehrané hry vstávat nechce. Ale protože byl dobře vychovaný a jeho rodiče ho vedli k úctě ke starším, přemohl se a doběhl ke starci.
"Ano dědečku, potřebujete něco?"zeptal se dětským hláskem.
"Dones mi z domu sirky."
"Jistě,"odeběhl chlapec k domu a stařec se zahleděl na jeho kamaráda sedícího v trávě.
Přišlo mu, že nad něčím dumá. Jako by se nemohl rozhodnout. Rozhlédl se okolo sebe. I přes svůj pokročilý věk stařec rychle uhnul pohledem. Poté se na chlapce znovu zadíval. Ten vzal do rukou balíček karet, otočil je a vybral si ty, které se mu hodily do hry. V tu chvíli přiběhl starcův vnuk.
"Tady máte dědečku,"řekl a podal starci zápalky.
"Děkuju ti,"vzal si je od něj, zapálil si dýmku a konečně začal spokojeně pobafávat.
"Dědečku, dědečku!"stařec zvedl hlavu a zadíval se na chlapce, běžící směrem k němu.
"Co se děje Matěji?"zeptal se a odložil dýmku, ve které mu právě došel tabák.
"Hráli jsme karty,"začal vyprávět vnuk, když v tom mu druhý hoch skočil do řeči.
"A já vyhrál."
"Pane,"oslovení dodal až po krátké odmlce.
Chtěl si starce nějak naklonit a doufal, že takto ho získá na svou stranu.
"Ano, ale David podváděl a teď mu musím dát autíčko, o které jsme hráli,"zesmutněl Matěj.
"Nepodváděl jsem!"hájil se druhý hoch.
"Dědečku, musíte nás rozsoudit,"řekl Matěj a s nadějí se zadíval na starce.
"Dobrá tedy,"řekl stařec, "budu vám vyprávět příběh, na jehož konci sami poznáte, kdo je v právu."
Chlapci se posadili do trávy a začali naslouchat vyprávění.
"Bylo to už velmi dávno, to jsem ještě sám býval malým chlapcem, jako jste dnes vy. Tehdy se k nám do vsi přistěhoval kluk z města a já ho ihned vzal pod svá ochranná křídla. Vždy, když jsme šli s dětmi k řece nebo do lesa, přizval jsem ho, ať jde s námi. Ostatní děti ho moc rády neměly a já jsem nechápal proč. Jenže čím víc jsem byl s ním, tím méně se mnou chtěly být ostatní. Nevadilo mi to, pomalu jsem v tom chlapci nacházel nejlepšího přítele. Nakonec to došlo až tak daleko, že mi Tonda vedle z domu řekl: Hele přijď, s klukama budeme po škole hrát na palouku kuličky. Ale toho svýho kamaráda nech doma, jinak nechoď. No řekněte mi, co jsem měl dělat? Kuličky byly má oblíbená hra. Zrovna jsem měl po svých osmých narozeninách, ke kterým jsem dostal takové krásné autíčko. Chtěl jsem se jím pochlubit, a tak jsem šel. Jenže když se mě ten kamarád, Karel se jmenoval, zeptal, kam jdu, nemohl jsem mu zalhat. Jdu na kuličky, řekl jsem mu tehdy a on mi odpověděl: Tak mě vezmi s sebou. A já neměl to srdce říct mu, že ne. Už když jsme přicházeli, z dálky jsem si všimnul nevraživých pohledů ze všech stran. Kluci nebyli rádi, že jsem ho přivedl. Čekal jsem, kdo nás pošle pryč jako první. To, co Tonda řekl, jsem nečekal. Karel s námi hrát nesmí, ale tobě Vendo, tady držím místo. Vyrazilo mi to dech a chtěl jsem odejít. Ale Karel mě zarazil. Nikam nechoď. Vždyť ses těšil na hru. Půjč mi to autíčko, budu se na vás dívat. A tak jsem mu ho půjčil. To odpoledne jsem měl opravdu velké štěstí. Vyhrál jsem, co se dalo, a když jsem se zvedl k odchodu, měl jsem pytlíček s kuličkami o dost těžší. Ať jsem se rozhlížel, jak jsem se rozhlížel, Karla jsem nikde neviděl. Zeptal jsem se tedy děvčat, se kterými seděl opodál: Neviděly jste Karla? A ony odpověděly: Ano, viděly jsme ho. Před notnou chvílí odešel i s tvým autíčkem. Místo domů jsem se tedy rozeběhl ke Karlovi. Dveře mi otevřela jeho babička. Dobrý den, prosím, je Karel doma? Jistě hochu, hned ti ho zavolám. Za nedlouho se ve dveřích objevil Karel. Zamával jsem mu. Holky říkaly, že jsi odešel i s mým autíčkem, můžeš mi ho prosím vrátit? Karel se zarazil. Co to povídáš? To je hloupost. Nechal jsem ho tam a ještě jsem to děvčatům říkal. Nechápal jsem to. Ale ony říkaly… No nic, tak to tam jistě někde musí ležet. Půjdeš ho se mnou hledat? A Karel se mnou šel. Na palouku jsme strávili ještě mnoho času a doma jsme potom dostali vyhubováno, že jsme se vrátili až za tmy. Po autíčku ale jako by se země slehla. Druhý den jsem na děvčata počkal před jejich školou, ale ona mi tvrdila, že opravdu viděla Karla s autíčkem odcházet. Husy hloupé, takhle si vymýšlet, že vám není hanba, nevěřil jsem jim. Za nedlouho poté Karel onemocněl. Měl silné astma, proto se přestěhoval na venkov. Každý den po škole jsem za ním chodil a sedával jsem u jeho postele. Celé hodiny jsem mu vyprávěl, co všechno jsme probírali a vůbec, co se ve škole i po ní dělo. O tom, že se se mnou děti bavily mnohem více, když se mnou nebyl, jsem se mu nezmiňoval. Byl jsem velmi vytrvalý-místo toho, abych šel ven, jsem s ním hrál karty, místo toho, abych seděl doma s rodinou u ohně, jsem mu předčítal Rychlé šípy. Ale nelitoval jsem toho. Byl to velmi dobře strávený čas. Karel byl takto nemocný celých pět měsíců, ale potom se z toho dostal. Ani po jeho nemoci se s ním děti nechtěly kamarádit. Ale už to nevadilo. Měl totiž mě, nejlepšího přítele,"dovyprávěl dědeček a podíval se na chlapce, kteří mu doslova a do písmene vyseli na rtech.
"A to je všechno? Teď už to máme poznat?"zeptal se zklamaně Matěj.
"Ne, to není všechno. Jdi, doběhni do domu, v kapse od saka mám složený lístek, dones ho."
"Počkej, půjdu s tebou,"ozval se David a společně s kamarádem odběhli.
"Teď přijde to hlavní,"řekl dědeček a vzal si od vnuka lístek.
"Děkuji. Bedlivě mě poslouchejte. S Karlem jsme zůstali přáteli až do stáří. Bohužel, budiž mu země lehká, Karel před nedávnem zemřel. A tohle, tohle mi dali,"stařec rozložil papír a začal číst:"Milý (a dlouho jediný) kamaráde, je tomu již dlouho, co jsme bývali kluci, avšak já Ti chci přesto toto období připomenout. Jistě si pamatuješ na podzim, kdy jsem začal chodit do školy. Tehdy jsi mě vzal na kuličky, přestože mě tam ostatní kluci nechtěli, a půjčil si mi autíčko na hraní. Já ti potom řekl, že jsem ho nechal na palouku, ale nebyla to pravda. Já Ti ho vzal. Ani nevíš, jak hrozně mě to mrzí a trápí! Už když jsme ho tehdá hledali, jsem měl výčitky. A když jsi mě před děvčaty, která měla pravdu, bránil. A když jsem onemocněl a Ty jsi sedával vedle mě. Ach! Bylo to strašné! Kolikrát jsem Ti to chtěl říct, kolikrát jsem Ti ho chtěl tajně vrátit. Ale neudělala jsem to. Neudělal jsem to a doposud toho lituju. Kdyby to autíčko již dávno nebylo ztracené, věřím, že teď, když už jsem na jiném místě než Ty, bych Ti ho dokázal vrátit. Omlouvám se. Moc se Ti omlouvám. Možná si říkáš, že už je to dávno, že jsem byl hloupý kluk, ale já to vidím jinak. Zradil jsem Tě, nejlepšího přítele. A je už jedno, jak se to stalo. Ty jsi vždy stál při mně, nikdy bys nic takového neudělal. Bránil jsi mě. A mě opravdu mrzí, že jsem Ti
nebyl tak dobrým přítelem, jako jsi byl Ty tím mým. Doufám, že mi odpustíš. Karel,"jakmile stařec dočetl dopis, nastalo v zahradě hrobové ticho.
V tu chvíli jako by i ptáci přestali zpívat. Stařec chlapce pozorně sledoval.
"Tady,"řekl David a podal Matějovi autíčko.
Stařec se usmál. Ale úsměv ho po chvíli přešel. Na jeho tváři se objevil údiv a poznání. Vyhrkl: "Ukažte mi ho!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 May ♥ May ♥ | Web | 5. března 2012 v 16:47 | Reagovat

Je to vážně moc pěkná povídky =)) Hezky se to čte, jak je to napsané... Nedivím se že jsi za to "vyfásla" tu jedničku ;) =))

2 Annie Annie | Web | 5. března 2012 v 18:50 | Reagovat

Wow! Tak to je vážně super povídka! :) Nechápu, jak tě to napadlo. Skvělý nápad. ;) Dala bych ti jedničku s hvězdičkou a dvakrát podtrženou! :)

3 *-Maggie-* *-Maggie-* | Web | 5. března 2012 v 19:50 | Reagovat

Jeee, tos mi posílala žejo? .. :) :) je to krásný ;*

4 Illienel Illienel | E-mail | Web | 5. března 2012 v 20:00 | Reagovat

Moc pěkný :) Je krásné číst takové věci a od Tebe dvojnásobně. Píšeš hezky a čtivě :) A máš bezva design, člověk vidí tu záplavu smajlíků a hned má krapet lepší náladu :D

5 Surynka Surynka | Web | 10. března 2012 v 13:19 | Reagovat

Tak tohle je opravdu úžasný! Moc se mi to líbilo, čišelo z toho tolik emocí, bylo to poutavý a ten závěr je opravdu nádherný. Ani trošičku se nedivím, žes za tohle dostala 1 :D :) Moc hezký

6 Mai Mai | Web | 27. března 2012 v 8:16 | Reagovat

tuhle povídku si pamatuju, tu jsem si četla tenkrát před prázdninami ve škole
*široce se usmívá*
je to prostě ohromně moc krásný. věřím, že toho Karel opravdu hluboce litoval

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama