I andělé ztrácí svá křídla/Znamení

22. března 2012 v 17:03 | Juliet Rocks |  I andělé ztrácí svá křídla
Tak a je to tu. Máme tu poseldní kapitolku Andělů, takže se těšte, možná začnu přidávat něco nového. (Třeba povídky na přání, že... o:)) No a věnování? Stejné jako vždycky. Náležitě a největším právem mé díky patří Illienel a Mai.
Illienel za to, jak se mou povídkou nadchla (Nebo to tak aspoň vypadlo podle jejích úúúžasných komentářů. ;)) a dokopala mě (asi o tom ani neví :D) přemýšlet o tom, v co vlastně věřím.
Mai za úúúžasný desing, který je prostě nádherný a mě se moc líbí. :) Takže děkuju. :)
A naposled, ještě než půjdete číst, přečtěte si prosím tohle, protože je to podle mého názoru naprosto dokonalé. :) Děkuji, a nashledanou příště. :)


Znamení

Kristýna nechala Adriana, aby jí setřel poslední slzy, které jí zbývaly. Slunce už se na obloze posunulo o pořádný kus, ale oni tam pořád stáli a hleděli k oblakům. Hlavně Kristýna. Nemohla uvěřit, že je Zuzka pryč. Kvůli ní. Vždycky věděla, že v té holce něco je, ale tohle by do ní neřekla. Obětovat se? Pro ni, která ani není její pravá teta?
"Nic jsem jí neřekla. Nemohla jsem, nešlo to. Ale teď toho lituju. Byla to moje poslední příležitost a já jí promarnila,"zašeptala směrem k Adrianovi a prohlížela si černé peříčko.
"Ještě to můžeš napravit,"zašeptal jí do vlasů a přitáhnul si jí blíž k sobě.
"Jak?"namítla zoufale.
"Tak, jak jsi mluvila se mnou."
Kristýna se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahy, zavřela oči a skrz mysl promluvila k Zuzaně. Nevěděla, jestli to bude fungovat, věděla ale, že něco zkusit musí.
Děkuju ti. Za všechno. Nejen za to, co jsi dnes udělala pro mě a Adriana, ale i za všechno ostatní. Moje díky se tomu, cos udělala, nevyrovná, ale snad alespoň trochu zmírní dluh, který vůči tobě mám. Jsi úžasná a já tě mám vážně ráda. Nedokážu si představit život bez tebe, jsi pro mě prostě moc důležitá. Ale budu se snažit být šťastná a spokojená. Protože proto jsi to přeci udělala. A já nedovolím, aby tvoje obětování bylo zbytečné. Nikdy na tebe nezapomenu dítě, nikdy.
Otevřela oči, pohladila peříčko a zalapala po dechu. Volnou rukou si protřela oči, protože tomu nemohla uvěřit. Peříčko se pod jejím dotekem odbarvilo na sněhovo-bílou!
"Adriane, vidíš to?"
"Ano,"přitakal.
"Co to znamená?"
"To netuším."
A tehdy dostala Kristýna naposledy vědět od své milované "skoro" neteře.
Tam, kde teď jsem, je to úžasnější, než kdekoliv na světě. Opovaž se mít vůči mně sebemenší výčitky, jsem tady spokojená. To, že se tvoje peříčko zbarvilo na bílo, není náhoda. Byla jsem přijata.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *-Maggie-* *-Maggie-* | Web | 22. března 2012 v 17:59 | Reagovat

:) ... heled, nechtela bys zmenit barvu pisma? hrozne blbe se to cte a bolej z toho oci .. :) neber to jako ze neco kritizuju :D

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 22. března 2012 v 18:01 | Reagovat

Jsem ráda, že můžu mít první komentář u posledního dílu této úžasné, nádherné a velice inspirativní povídky :-)Zaprvé moc děkuji za věnování i za tu poznámku v úvodu. Moc mě potěšila, i když bych Obraz Pálavy dokonalým asi nenazvala :-) Jestli přemýšlíš nad tím, v co vlastně věříš, tak to jsme dvě :-) Já jsem si jistá tím, že věřím v Boha, ale o Andělech apod. jsem nikdy moc nepřemýšlela, až teď :-) A je to krásné a zajímavé přemýšlení, asi si přečtu tu knížku Andělé v mých vlasech :-) Jinak povídka byla opravdu krásná...Jak zbělelo to peříčko, zahřálo to u srdce. Takové krásné znamení! A ten vzkaz od Zuzky...já věřím, že duše, které si to zaslouží se opravdu dostanou do nebe. A doufala jsem, že tam nakonec skončí i Zuzka. Protože pro takové pozemské Anděly nemůže být jiné místo, ani když převezmou osud někoho odsouzeného :-) Povídka skončila, ale pro mě zdaleka ne! :-) Uložím si ji, doplním obrázky, básničkou a budu dál přemýšlet nad tématem, které mi nasadila do hlavy :-) A jednou se možná nějaký Anděl objeví i v mé povídce :-) Ale Ti tvoji budou vždycky první a jedineční! :-) Děkuju Ti za ně.
P.S. Zase jsem omylem klikla na 4 a půl, místo pěti :( Ale Ty stejně víš... :-)

3 Illienel Illienel | E-mail | Web | 22. března 2012 v 18:03 | Reagovat

[2]: Tak není první, no :( Maggie mě předběhla, aniž bych si toho všimla :( S tím písmem se k tomu přikláním, i když bych to neviděla zas tak špatně :-) A příště budu psát komentáře rychleji! :D

4 Mai Mai | Web | 22. března 2012 v 20:11 | Reagovat

děkuju...
i teď mám málem slzy v očích...
je to tak neskutečně dojemné...

[1]:[3]: pokusila jsem se to trochu ztmavit ;-)

5 Ronnie Ronnie | Web | 22. března 2012 v 21:12 | Reagovat

krásné - samozřejmě ;) ... Byla jsem přijata. - to mi bude ještě dlouho ležet v hlavvě.. A jinak můj výběr Anglie.. no, z HP to nic společného nemá, beru spíš jako takový bonusek :D.

6 Moni Moni | E-mail | Web | 23. března 2012 v 20:32 | Reagovat

Nádhera, krása a úžsné. Naprosto jsem žasla a nečekala jsem, že by to mohlo dopadnout takhle, už jsem prostě byla smířená s její smrtí a najednou... To se slovy pospat nedá... Prostě krása a já neodolám a stejně se zeptám, dáš sem ještě nějaké poslední pokračováníčko, prosím? Moc ráda bych si ho přečetla, protože absolutně lačně toužím po pokračování a nevím, co si teď mám myslet, vím jen to, že se mi to moc a moc líbilo a jestli by byl tohle konec povídky, tak ještě jednou naposled:
Byla to úžasná povídka, kvůli které neodolám a přečtu si ji určitě znovu!

P.S. Stejně doufám v pokračování ;)

7 Surynka Surynka | Web | 23. března 2012 v 22:45 | Reagovat

To je nádhera a ze začátku mě Zuzanin osud trochu mrzel, ale když jsi tam pak nakonec napsala ty 4 věty...asi sjem vůči té postavě pocítila radost :-) Moc hezké, povedené a myslím si, že je možná lepší to nechat bez pokračování. Tenhle konec je nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama