Mezi nebem a zemí

4. března 2012 v 20:10 | Juliet Rocks |  Jednorázovky
Abyste pochopili - Juliet je postava ze seriálu Lost a je pro mě něco jako... Nu, přirovnala bych to tak, že je rpo mě něco jako pro Charlie Sirius. :D Prostě oblíbenec s velkým O. Takže tuhle povídku věnuji každému, kdo nějakého takového oblíbence má a také Christině, protože jsem ráda, že jsem našla dalšího Lost fandu. :)

Peklo nebo ráj?
Stála jsem na pláži, čelem k nekonečnému oceánu. Začínalo se stmívat. Rudě zbarvený kotouč mě pomalu opouštěl, a tak jsem se otočila k vnitrozemí. Džungle, začínající o pár metrů dále mě vyděsila. Vypadala hrozivě a mně se sevřel žaludek ze všeho, co mě tam může potkat. Rozhodla jsem se zůstat na pláži. Rozhlédla jsem se a zaujal mě rudý bod v dálce. Vydala jsem se k němu. Po chvíli jsem si uvědomila, že je to oheň. Zaslechla jsem hovor a smích. Okolo ohně seděli lidé, které jsem ale ještě nemohla rozeznat. Popošla jsem tedy blíže, abych je mohla identifikovat. Poznání mi málem vyrazilo dech. Poznávala jsem všechny sedící. Jack, Kate, Sun, Jin, Rose, Bernard, Claire, Charlie a další. Byli tu všichni! Tedy až na ty dva nejdůležitější. Ty jsem nikde neviděla. Na jednu stranu jsem jásala z mého neskonalého štěstí, ale na druhou jsem byla smutná. Smutná z toho, že ty dva, které jsem si oblíbila nejvíce, tu nevidím. Zůstala jsem stát na místě jako pořádně šáhlý šmírač, který se ani nepokouší ukrýt. Jen jsem na ně zírala a stála tak jak tvrdé i. Už jsem se chtěla otočit k odchodu, když v tom z džungle vyšli oni. Juliet se Sawyerem nesli nové dřevo na oheň. A já bych na ně byla nepočkala! Složili dřevo k ohni, chytili se za ruce a přisedli si k ostatním. A mě to v tu ránu došlo. Tohle nemůže být skutečnost! Tohle se mi totiž zdá. Určitě, musí to být sen, protože pokud ne, tak by to znamenalo, že jsem blázen. A to nejsem. Z úvah mě vytrhl Charlie, který začal brnkat na kytaru. Zaposlouchala jsem se do té hudby, a jakmile začal zpívat, došlo mi, kde jsem tu písničku slyšela. Byl to přeci jeho největší hit! You all everybody, tenhle sem miluju! Chtěla jsem, aby neskončil nebo aby se mi alespoň zdál každou noc. Osmělila jsem se a vykročila jejich směrem. Nikdo si mě nevšiml, a tak jsem odhodlaně pokračovala dál a v duchu je pobízela k tomu, aby se otočili mým směrem. Po chvíli bylo moje přání vyslyšeno. Libby zvedla hlavu z Hurleyho ramene a podívala se na mě. Zatvářila se vyděšeně a něco zašeptala ostatním. Oni se potom, jako na povel, otočili mým směrem. Jak jsem předtím chtěla, aby si mě všimli, teď jsem toho litovala a přála si, aby si mě nevšímali. Bála jsem se, že tento úžasný výjev svojí přítomností zkazím. Začalo mi být trapně. Špitali si a šeptali a pořád na mě zírali. Řekla jsem si, že to není zas tak úžasný sen, když v tom se zvedla Juliet. Juliet, která se předchozích dohadů a udivených a vyděšených pohledů nezúčastnila. Pomalu se vydala mým směrem. Koutky jí cukaly v potlačovaném úsměvu. Měla na sobě růžové tričko a tmavé džíny. To poslední, v čem sem jí viděla než… Zahnala jsem tu myšlenku. Vlasy, které mě přesvědčily o tom, že i blond barva může být nádherná, měla rozpuštěné a trošku zacuchané. Bylo to hrozně zvláštní, protože mi přišlo, že září. Opravdu, jako by z každé buňky jejího těla vycházela zlatavá záře. Vypadala jako anděl. Znervózněla jsem a rozbušilo se mi srdce.
"A..Ahoj,"zakoktala jsem.
Usmála se.
"Vítej, dítě,"řekla a já se upokojila.
Její slova měla uklidňující účinky. Poodstoupila, aby mi neclonila výhled na táborák. Tváře všech okolo ohně se změnily. Usmívali se! Nic jsem nechápala.
"Ehm,"odkašlala jsem si, "promiň Juliet, ale můžu se tě na něco zeptat?"
"Jistěže, tady nemáme žádná tajemství,"odpověděla a já byla trochu skeptická, protože na ostrově byly tajemství a záhady na denním pořádku.
"Tohle se mi zdá, že jo?"
Zavrtěla hlavou a pohodila blonďatou hřívou.
"Jak to?!"vyděsila jsem se a zkusila se štípnout
Nebolelo to. Necítila jsem bolest. Cítila jsem ale vítr ve vlasech a teplo od nedalekého ohně.
"Co to tedy je?"zeptala jsem se znovu.
Představovala jsem si Juliet více hovornou.
"Pro každého něco jiného. A ty se časem rozhodneš, jestli je to peklo nebo ráj."
"Počkej, takže já jsem…"nervózně jsem polka, "mrtvá?"
Rozesmála se.
"Neboj se, nejsi. Tohle je něco mezi nebem a zemí. Mezi životem a smrtí. Přechodná stanice, kterou si každý vytvoří a nazve podle jeho představ."
"Ráj,"nerozmýšlela jsem se a tohle slovo nějak samo opustilo moje ústa.
"Pojď, přidáme se k ostatním,"pobídla mě, ale já ji ještě zastavila.
"Počkej Juls. Ty tedy víš, co se mnou je?"
Zvážněla a svraštila obočí.
"Opravdu to potřebuješ vědět? Je to pro tebe důležité? Nemůžeš si jen užívat přítomnosti?"zeptala se a já ji musela zklamat.
"řekni mi to prosím."
Vzdychla.
"Měla jsi autonehodu. Udržují tě v umělém spánku."
"Takže umřu?"
Pokrčila rameny.
"A kdyby ne… Budu si pak na tohle pamatovat?"
"A ty bys na mě snad zapomněla?"usmála se.
"Nikdy!"pronesla jsem rozhodně a zavěsila se do ní.
Jakmile jsme se přidaly k ostatním u ohniště, z hlavy se mi vytratily všechny pochybnosti a já zapomněla na všechny svoje dřívější obavy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 4. března 2012 v 20:21 | Reagovat

Mě věnovaná povídka o LOSTech! Ach! Děkuji, děkuji, Jul, jsi zlato! :-)

Jen mám dvě připomínky. :-D
za A: písnička je You all everybody, ne You are everybody. Vím to, poslouchala jsem ji na YT.
za B: Nechceš z toho udělat kapitolovku? Kvůli mě? Pro mě? Prosím! :-)

A... nevadí ti, když si tě přidám do Affs? :-)

2 Moni Moni | E-mail | Web | 4. března 2012 v 20:48 | Reagovat

Zajímavý nápad, to musím uznat. A pro mě je to originální tím, že to není o HP! Takže i tak se mi to líbilo, protože já samozřejmě originální povídky neodsuzuju. Jsou nápadité a každá jiná, ale to se dá udělat i u HP nebo Twilightu.
Moc povedené, těším se na další tvoji tvorbu ;)

3 Avene Avene | Web | 5. března 2012 v 14:23 | Reagovat

Ta písnička ve mně vzbudila pocit takového toho "nevíš kde jsi, bolí tě hlava, skoro na půl nevnímáš, ale už se snažíš hledat dál cestu, slunce svítí, vítr fouká", takové ty cesty autem po vyprahlé části Ameriky :D A skoro to sedělo, takže písnička super! Ztracených jsem viděla několik dílů a nemám moc možností si to dokoukat, ale příběhy o takovýhle trosečnících miluju, zvlášť když je to i trochu mysteriózní :D Tahle povídka se ti moc povedla, to mezí zemem a nebí..Taky bych si to představovala takhle pohodově :D Ale doufám, že se z toho nakonec probrala. Název mě nějak nenapadá, i když právě to. "Mezi nebem a zemí" :)

4 Annie Annie | Web | 5. března 2012 v 18:43 | Reagovat

Ach nádherné! :) Taky si to tak představuju... Taková pohodička. :) Vážně jsi to suprově popsala a tak vůbec... :) Klaním se, paní spisovatelko. :D
PS: Ty jsi křesťanka?

5 Illienel Illienel | E-mail | Web | 5. března 2012 v 19:02 | Reagovat

Krásné :) Působilo to na mě tak nadpozemsky, tajemně, ale přitom z toho vyzařoval pocit klidu a bezpečí. Takové andělské zachvění, teré se buď rozplyne probuzením z umělého spánku nebo bude pokračovat...

6 *-Maggie-* *-Maggie-* | Web | 5. března 2012 v 19:49 | Reagovat

:) :) jee, to je hezký ;)

7 Šíša Šíša | 1. dubna 2012 v 17:34 | Reagovat

To bylo hezké, takové oddechové :). Vím, jaký jsi magor do lostů a přála bych ti, abys tohle zažila, ale s rozdílem, že se ti to může JENOM zdát v normálním spánku, jasný? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama