Noc drakonaidů/Prolog:Cisdetermi 1/5

1. dubna 2012 v 15:54 | Šíša |  Noc drakonaidů
Slova autorky:
Ahojky! To jsem já Šíša, upozorňuju, že tuhle přezdívku jsem si nevymyslela sama, ale vděčím za ní své nejlepší kamardáce, které teď rozohdně musm poděkovat! Děkuju! :) Přemluvila mě totiž, abych na její blog dala prolog svých drakonaidů. Prvně se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem svolila. Říkala jsem si, že to určitě nebude mít žádný ohlas a tak to prostě potom může zase smazat.. Jenže ono má! A já Vám za to strašně moc děkuju! :) Člověka vážně potěší, když pod svým příběhem najde takhle hezké komentáře. Ne že bych si to zasloužila... Navíc je to taky motivace psát dál a psát častěji. (Musím vás upozornit, že jsem strašně líná! :D A jen tak se k tomu psaní nedokopu, ale teď by to mohlo být jinak! :) ) Takže..hlavní pointa z toho všeho? :D Jste úžasní a děkuju Vám!

Slova adminky Juliet Rocks:
Tak trochu jsem svojí nejlepší kamarádku donutila, aby něco zveřejnila ze své úžasné tvorby tady u mě na blogu. (Protože se vsadím, že mi pak stoupne návštěvnost. :p :D) Ona vážně krásně píše, její příběhy jsou do detailů promyšlené, mají hlavu a patu, výborné popisy a taky většinou pointu na konci. :) Nejradši píše anime příběhy (které ale nečtu protože to je pro mě španělská vesnice :D), slohy pro jejího oblíbeného profesora :D, příběhy (naprosto nejdokonalejší, které mi ale zakázala zvěřejňovat kdekoliv) pro mou maličkost :D a nakonec se dostáváme k Drakonaidům. :) Výbornou budoucí fantasy knížku dost podobnou stylem Míši Burdové. (Podle mě se jí může vyrovnat, když bude pokračovat tak jak začala.) Tady vám tedy dávám (s jejím souhlasem) prolog k jejím Drakonaidům. :) Užijte si to a okomentujte jí to prosím. :) Bude nadšená a třeba i víc produktivní. ;) Časem by sem mohla přidávat články pravidelně, chtěli byste? :)



Noc drakonaidů
Prolog: Cisdetermi
Černočerná obloha byla posetá milióny hvězd, které se třpytily jako nikdy předtím. Svou výjimečnou krásou oslňovaly všechny, kdo na ně jen pohlédl. A nebylo divu, dnes byla totiž jejich noc. Noc drakonaidů. Noc, kdy nastane obnova. Kdy staré hvězdy z oblohy odejdou a přenechají své místo novým hvězdám, které na jedno elfské období budou v noci osvětlovat ten pozemský svět.
Tento přesně vyměřený čas bytí se však nevztahoval jen na krásné hvězdy, ne byli to i moudří a vznešení elfové, jimž právě nadešel jejich čas. A jedním z nich byl Oróbis, vůdce elfů a celé Mantúlië, jehož si právě hvězdy vyvolily.
Právě on nyní stál na zelené mýtině ve svém černém plášti, do kterého se mu lehce opíral chladný noční vánek, stejně jako do bílých vlasů a vousů, a uchváceně pozoroval zářivé hvězdy. Stál tam dlouho, bez hnutí, až jeho bystré černé oči zpozorovaly, jak jedna z nespočetně hvězd, opouští své místo na obloze a řítí se k zemi.
Tak takto vypadal den mého narození, pomyslel si zasněně.
Dlouze se na ni díval, než se mu úplně její pohasínající záře ztratila z očí. Poté konečně odtrhl pohled od té magické podívané a zrakem spočinul na postavě, která dosud tiše stála vedle něho.
,,Nadchází můj čas, milý příteli," promluvil svým hlubokým ale přesto přívětivým tónem ke svému o pár set let mladšímu druhovi.
Ten na něho upřel své azurově modré oči, ve kterých se leskly slzy.
Oróbis se krátce zasmál: ,,Ale no tak Fidó," začal a svou vrásčitou ale stále pevnou rukou položil na přítelovo rameno, ,,přece by si neplakal kvůli takovému starému dědku jako jsem já!"
,,Tohle neříkejte mistře!" okřikl ho okamžitě Fidó , ,,vy nejste starý, jen jen…," zasekl se. Moc dobře věděl, že stáří hvězd se může vyrovnat jen Vyvolený. A Oróbis byl Vyvoleným. Jenže hvězdy tuhle noc umíraly a jeho přítel a mistr tím pádem také.
,,Jen nadešel můj čas drahý Fidó a ty se s tím musíš smířit," promluvil k němu moudře bělovlasý elf a znovu pohlédl na hvězdy, které už padaly častěji.
,,Všichni na naší zemi mají vyměřený určitý čas. To je od pradávna dáno a nikdy se to nezmění. Nezáleží však, jak dlouho tu pobudeme, ale co všechno za svůj život vykonáme. Proto vždy jednej podle svého nejlepšího úsudku a konej činy tak, abys jich později nelitoval. Hlavně však milý Fidó jednej podle svého srdce. Protože to tě nikdy nezradí."
Oróbis pohlédl zpátky na svého dlouholetého učně a zjistil, že mu po tváři stékají slzy. Přitom se však usmíval a z očí mu čišilo odhodlání a naprostá oddanost ke svému učiteli.
,,To vám slibuju," potvrdil to ještě slovy a bělovlasý elf se na něj zářivě usmál. Nemohl si přát lepšího studenta.
V tu chvíli se z nedalekého lesa rozezněl mohutný zvuk elfského rohu.
,,Musíme jít," promluvil Oróbis, když roh ustal, ,,čeká na mě můj poslední úkol."
***************
Chladný noční vítr se opřel o nejvyšší strom v posvátném elfském lese Sanctie . Stovky barevných lampiónků zavěšené na větvích se rozhoupalo a světélko uvnitř nich se zakomíhalo, ale žádné z nich nezhaslo. Jen několik barevných lístků se ladně sneslo na zem, kde už všichni elfové stáli vzpřímeně ve svých nejkrásnějších šatech kolem, bílým práškem ohraničené, hvězdy a čekali na onen magický rituál téhle výjimečné noci.
V tom se lesem rozezněl elfský roh a v tu chvíli z davu vystoupila překrásná hnědovlasá elfka, která v náručí držela zabalené čerstvě narozené miminko. Dítě neplakalo, jen fascinovaně sledovalo svýma velkýma hnědýma očima všechny světla a neznámé tváře kolem sebe. Až když ho jeho matka opatrně položila do středu vytyčené hvězdy na bílý polštář, znejistělo. Matka se však konejšivě usmála, políbila své dítě na čelo, a z hvězdy ustoupila zpátky k ostatním. Tam ji okamžitě chytl za ruku pohledný černovlasý mladík, až nápadně lišící se od všech ostatních.
V tom zazněla jemná melodie, jak mladé elfky začaly hrát na své hudební nástroje; podobaly se harfám, loutnám a flétnám a společně tvořily překrásný zvuk, který okamžitě oslnil každého, kdo se do něj zaposlouchal. Dítě také přestálo popotahovat a na tváři se mu rozlil úsměv.
Hudba však označovala příchod jejich moudrého vůdce Oróbise, který právě procházel davem přímo k malému novorozeňátku. Fidó šel hned za ním, ale když jeho mistr vstoupil do hvězdy, zastavil se v uctivé vzdálenosti jako všichni ostatní.
Oróbis přešel až k ležícímu dítěti a opatrně ho zvedl do náruče. Láskyplně se usmál a sledoval, jak se velká hnědá očka rozjasňují jako dvě zářící hvězdy, kterých mimo jiné z oblohy ubývalo čím dál tím více.
Pak promluvil a hudba v tu chvíli ustala.
,,Mí nejdražší přátelé!" začal a jeho hlas se rozezněl snad celým posvátným Sanctiem jakoby i on měl magickou moc, ,,dnes je naše nejvýznamnější noc, noc drakonaidů . Je čas, aby staré bylo nahrazeno novým, a aby vznikla silná a nezlomná harmonie, která celý náš drahý svět bude udržovat v klidu a míru. A tohle všechno bude úkol tohoto miminka, jako to dosud bylo úkolem mým."
Na chvíli se odmlčel a znovu se zadíval do těch hnědých očí. Pomyslel si, že i on tu takhle před dávnými časy ležel v něčí náruči a vůbec nechápal, co se kolem něho děje. Usmál se nad tou myšlenkou a pokračoval dál.
,,Už dlouho se nám nestalo, aby naším Vyvoleným byla holčička a ještě k tomu z poloviny člověkem." Jak čekal, v očích poslouchajících elfů se objevil zmatek, strach, nejistota a někde dokonce i pohrdání. V duchu si smutně povzdychl, když si uvědomil, že tahle malá to nebude mít vůbec jednoduché. A ještě více ho rmoutilo, že už tady nebude, aby jí nějak pomohl.
,,To však jen dokazuje," pokračoval vzápětí, ,,jak je tohle dítě výjimečné. Je předurčená k velkým věcem a vy ji přátelé budete následovat. Z celého srdce věřím, že vám bude dobrou vůdkyní, protože právě ona je naše Cisdetermi - Vyvolená."
Při posledních slovech se hudba znovu rozezněla, tentokrát však mělo jinou melodii, rychlejší a výraznější. Jako kdyby i samotná hudba říkala; teď to přijde.
I samotní elfové, dosud mlčenlivý, začal najednou zpívat. Zpívali prastarou elfskou píseň o znovuzrození nejjasnější hvězdy a jejich krásné hlasy zněly celým Sanctiem. A přitom s naprostou oddaností a úctou hleděli na Oróbise, který dítě znovu položil na bílý polštář a poklekl k němu.
,,Buď moudrá a spravedlivá holčičko. Vidím, že na tvé dlouhé cestě životem tě bude potkávat plno překážek a úskalí, ale věřím, že je všechny překonáš. A když ti bude nejhůře, obracej se ke hvězdám, protože ty jsi jejich dcera a ony se k tobě nikdy neotočí zády."
Při zmínce o hvězdách pohlédl na nebe. S úsměvem zjistil, že už jich na obloze zůstalo jen pár, které by se daly snadno spočítat. Pak si však na něco vzpomněl a rukama si sáhl za krk, kde si odepnul třpytivý stříbrný řetízek s tmavě modrou hvězdou. Tak tmavě modrou jako bylo dnešní nebe.
Když řetízek sundával a připínal ho na krk děťátku, cítil, jak ho síly pomalu opouštějí.
A tak je to správně…
,,Poslouchej své srdce a řiď se jím, protože to ti nikdy lhát nebude," zašeptal nakonec, než se k dítěti sklonil a políbil ho na čelo. V tu chvíli se prášek kolem nich rozzářil a uzavřel dva vyvolené v magickém kruhu. Veškerou svou sílu a schopnosti předával Oróbis na jeho následovníka. Tvořila se nová harmonie.
A tak to mělo být …
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 1. dubna 2012 v 16:18 | Reagovat

Takže si zabírám první komentář. Jak už jsme ti jednou řekla/napsala, prolog je dokonalý! Je to úžasně profesionální, takže jsem to nepochopila. :D Ne, děláms i srandu. ;) Pochopila jsem to. Jako prolog se mi to moc líbí, je tam všechno hezky vysvětlený a tak, ale kapitolky mi jsou stylem psaní blíž. :) Já radši tu ich-formu... :D Těším se na pokráčko!!!

2 Moni Moni | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 17:15 | Reagovat

Ten prolog byl úžasný! Vyřiď své kamarádce, že tohle je vážně krásné a mně se to moc líbí ;) Je to hezky promyšlené a těším se na další kapitolu.

3 Ronnie Ronnie | Web | 2. dubna 2012 v 19:16 | Reagovat

A já mám třetí komentář.. :D Nádhera. Vyřiď autorce, že je sobecká, že si to všechno nechává pro sebe :P :D :D. Ne, vážně má talent; když to čtu, není to jako když čtu povídku, spíš jako knížku... Doufám, že ti dovolí zveřejnit pokračování :) ;).

4 Mai Mai | Web | 2. dubna 2012 v 20:06 | Reagovat

Kikiša válí! já jí své pochvaly ráda řeknu ve škole, osobně, ale teď tu musím taky nějakou pochvalu zanechat. Doufám, že se ti (Jul) podaří ji přemluvit ke zveřejnění přvní kapitoly i všech dalších, protože tohle je prostě nádherné a já se rozhodla, že si to přečtu, a tak, pokud se jí nebude chtít, já budu otravovat (a že to umím, být otravná), dokud mi to nenechá přečíst.
začínajícím příběhem malé Vyvolené jsem naprosto nadšená a okouzlená a skoro mi to vyrazilo dech. fakt. a chci vědět, jak to bude dál

5 :-? :-? | 2. dubna 2012 v 20:47 | Reagovat

Chtělo by to první vydání.

6 Mai Mai | Web | 7. dubna 2012 v 17:05 | Reagovat

:D to si pamatuju, jak vznikla ta přezdívka :DDD

7 Illienel Illienel | Web | 23. dubna 2012 v 21:12 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla tuhla povídku. A je obrovská chyba, že jsem to neudělala  dřív, ačkoliv nebyl čas. Je to totiž krásné, nádherné, moc moc pěkné...:-) Velkou, velikananánskou pochvalu pro Šíšu za krásnou povídku a velké díky pro Jul za přemluvení Šíšy ke zveřejnění povídky :-) Je to takové kouzelné, jemné, záhadné...Dýchá, ne, doslova z toho proudí magická atmosféra ztemnělého elfského lesa za tajemné noci, kdy padají hvězdy a nastává nová "nová harmonie", jak to autorka krásně napsala. Najednou jsem při čtení tohoto příběhu nebyla doma u počítače, ale tam v lese :-) Zářící hvězda letěla oblohou...padala...a přinášela krásný, nový příběh, který budu s nadšením číst a za který ještě jednou skládám autorce velké uznání :-) A jakmile to bude možné, půjdu honem na další část!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama