Noc drakonaidů/Prolog:Cisdetermi 2/5

11. dubna 2012 v 17:42 | Šíša |  Noc drakonaidů
Věnováno Moni, za první komentář, který nebyl jen nějakým obyčejným prvním komentářem k článku, ale bylo to vůbec první vyjádření někoho cizího, koho přímo nezná, k Šíšině povídce.

Fidó, který dosud nespustil ze svého mistra oči, musel nyní zvednout ruku, aby oslňující záři, která z magického kruhu vycházela, trochu utlumil.
Bylo to neuvěřitelné! Tolik bílého světla, tolik oslňující energie, která z kruhu doslova čišela, nikdy za svůj život nespatřil. A to jako elf patřil k národu, který vládne magickým silám a za svůj život, už spatřil ledacos. Jenže tohle bylo něco výjimečného.
Slova, která mu vycházela z úst, ani nedokázal vnímat. Sám sobě se divil, že pořád dokáže zpívat.
Ačkoliv to byla výjimečná a překrásná podívaná, něco ho na tom přeci jenom trápilo. Když si přivykl na oslňující světlo, spatřil totiž, jak tělo jeho mistra slábne, jak ho jeho mocné síly opouštějí a putují k novému majiteli.
Fidó věděl, že to bylo správné, ale stále se nedokázal smířit s tím, že svého mistra ztratí. Odvrátil proto pohled a zahleděl se za dlouhé zástupy elfů kamsi do dálky. A v tom něco spatřil.
Rudé světlo mezi vysokými smrky. Přimhouřil oči, aby dokázal lépe zaostřit. Chvíli mu to trvalo, ale pak přeci jenom dokázal rozpoznat nejasné obrysy rudého stvoření, které se pohybovalo kdesi v dálce. Bylo daleko, ale přibližovalo se.
Instinkty mu začaly bít na poplach. Bylo mu známo, že tuhle noc tu jsou přítomni elfové ze všech Pěti Velkých kmenů a někteří z nich mohou ovládat ohnivou magii, která by vysvětlovala to planoucí rudé světlo, ale tohle bylo něco jiného.
Už z dálky dokázal vycítit, že síla, kterou stvoření ovládá, se ani trochu nepodobá té elfské. Z tohohle sálalo zlo a Fidó si konečně uvědomil, co se k nim vlastně blíží. V tu chvíli přestal zpívat.
To, co se k nim blížilo, nemohlo být nic jiného, než flagnisové. Ohavné stvůry s ostrým zobákem, ze kterého mohl vycházet ten nejodpudivější zvuk, a s planoucími křídly, se kterými stačí párkrát mávnout a celá vesnice může být v plamenech.
Na nic nečekal a zakřičel na poplach. Bylo však už pozdě. Flagnis byl příliš blízko. V té samé chvíli totiž do jejich shromáždění dopadla ohnivá koule. A hned za ní další.
Nastala panika. Nikdo z přítomných totiž nečekal, že by na ně někdo mohl zaútočit dnešní noc. To nebylo možné. Jejich místo bylo skryto, ochranné bariéry se rozprostíraly po celém Scientciu a kolem středu lesa, kde probíhal obřad, byly navíc umístěny hlídky, jejichž členové se skládali ze všech Pěti Velkých kmenů.
Všechno bylo pojištěno, všechno bylo připraveno pro dnešní posvátný rituál. A přesto teď byli napadeni. Někde se musela stát chyba.
,,Chraňte Vyvolené!"křikl vzápětí velitel elfských lučištníků Drifius a sám formoval své střelce do strategické pozice ke střelbě.
Vyvolené.. Znělo to tak zvláštně, když někdo použil tohle slovo v množném čísle a Fidó si vzápětí uvědomil proč. Tenhle moment, moment, kdy Vyvolení jsou dva, se stane jen jednou za celou věčnost a jen při posvátném obřadě. A v té chvíli, v těch několika minutách je jejich národ nejzranitelnější.
Nepřátelé si nemohli vybrat lepší dobu k útoku.
Elfský roh zazněl na poplach. Shromáždění se začalo rozutíkat na všechny možné strany. Někteří elfové začali rychle shánět vodu, aby uhasili šířící se plameny, bojovníci si chystali své zbraně a první šípy už byly vystřeleny pod Drifiovým velením po ohnivé stvůře, která se k nim přiblížila až nebezpečně rychle. Hroty šípu se zaleskly v oslnivém světle, které bylo právě vyvolané nejvyššími představiteli Pěti Velkých kmenů, aby ochránili posvátný kruh. Místo, kde stále Oróbis předával své síly na jeho nástupce.
Náhle se vzduchem prohnalo odporné zavřísknutí, které dokázalo probudit úzkost i v těch nejstatečnějších srdcí. Nejvyšší elfové však vytrvali a své síly soustředili do ochranné bariéry, která se pomalu formovala do zářivé kopule.
Na severní straně shromáždění se rozezněl další elfský roh, který upozorňoval na druhého flagnise řítícího se jejich směrem. Tenhle byl však jiný. Nekroužil zběsile okolo shromáždění a nevrhal ohnivé koule, kam ho napadlo. Mířil ke svému cíli.
Fidó, který si už také připravil svůj luk s šípy, si náhle uvědomil, proč tomu tak bylo. Měl svého jezdce. Na flagnisově hřbetě seděl orag. Přízrak, jehož tělo bylo tvořeno pouze z temných stínů. Díky tomu necítil žádnou bolest, která by ho jinak omezovala v letu na ohnivé stvůře.
Skrze stromy, které okamžitě vzplanuly, když se kolem nich prohnali, mířil k posvátnému kruhu. Měl jasný úkol a to zabránit tomuhle rituálu. Zvedl proto svou pravou ruku, v jejíž dlani se okamžitě začala formovat černá koule nabitá stejným zlem, z jakého byl stvořen on sám.
To ne! Pomyslel si Fidó hned, když si uvědomil, kam tohle spěje. Nečekal na nic, vytáhl svůj šíp a založil ho do tětivy. Zklidnil svůj dech, soustředil svou sílu do šípu, který náhle zeleně zazářil a vystřelil.
Černá koule a zářící šíp byly vystřeleny ve stejnou chvíli, ale nesrazily se.
Šíp zasáhl oraga do místa, kde by mělo být jeho srdce, a on se rázem rozplynul. Obyčejný šíp by jen prolétl jeho tělem, ale tenhle byl posilněn elfskou magií.
I když byl však přízrak mrtev, jeho koule mířila přímo do bariéry, která ještě nebyla kompletní. Nebylo pochyb, že její síla ji dokáže prorazit. Ve chvíli, kdy už se ji měla dotknout, však jeden z pěti elfů, který stál útoku nejblíže, nastavil své tělo.
Koule do něj vrazila v plné síle. Vykřiknul a v tu chvíli se mrtvý sesunul k zemi. Jeho oběť však nestačila, aby pohltila celý útok. Zbytek se dostal, přes rozpadlou bariéru, ke dvěma Vyvoleným.
Zbývající čtyři elfové už nemohli dělat nic jiného, než se ke hvězdě otočit zády. Nemohli se ujistit, zda jsou Vyvolení v pořádku, záře od nich byla stále oslňující a neproniknutelná pro oči. Mohli je tedy alespoň ochraňovat přímo. Spojili se svými živelnými schopnostmi a zaměřili se na nové nepřátele.
Dvě ohnivé stvůry už totiž nebyly jediné, kdo na ně útočil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 11. dubna 2012 v 17:51 | Reagovat

Dokonalé. Musím znovu použít přirovnání stylu k Míše Brudové (fantasy prvky a tak) a k Johnu Flanagovi (popisy) s tím rozdílem, že u Učně mě jeho popisy nudí, ale tyhle jsou chytlavé a zábavné (možná proto, že to jsou spíše úvahy postav než popisy :D).

2 Ronnie Ronnie | Web | 11. dubna 2012 v 21:38 | Reagovat

nádhera. všechny ty detaily a myšlenky postav mě naprosto dostaly.... nedá se to ani popsat.. prostě bájo :D :) ;)

3 Moni Moni | Web | 12. dubna 2012 v 15:36 | Reagovat

Přečetla jsem to velmi rychle a najednou to skončilo, podobně jako u Julietiny povídky Ti s modrou krví, vážně se Vaše povídky čtou skvěle, holky. Těším se na další kapitolu.
A děkuji za věnování! Mám velikou radost, bylo to dost nečekané, a to myslím vážně :)

4 Mai Mai | Web | 12. dubna 2012 v 19:52 | Reagovat

nejprv chci říct - moc se mi to líbilo. tvoje popisy jsou ohromně povedené, děj má ten správný spád a je neskutečně napínavý, vymyšlené postavy jsou věrohodné, ale je to useknuté prakticky v nejnapínavějším - což mě občas trochu zlobí, že si to nemůžu přečíst celé
za druhé - když už je to tak useknuté, kdy bude pokračování?

5 Illienel Illienel | Web | 25. dubna 2012 v 21:34 | Reagovat

Skvělé! Krásné, napínavé, čtivé, všechno jako živé, člověk je naprosto vtažený do dramatického, zajímavého a napínavého děje, takže se ani není čemu divit, když nejsem schopná napsat hodnocení kapitolky po té spisovatelké stránce. Ale to, jak mě to zaujalo a pohltilo snad mluví dostatečně za vše ostatní :-) Byla bych nešťastná, že jsi to usekla zrovna tady, ale naštěstí už můžu jít hned na další pokračování, takže protentokrát mi to zas až tak nevadí :-) Je to skvělé, Šíša je ohromně šikovná (ale to jste obě, že :D). Poklona pro vás holky, píšete krásně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama