Noc drakonaidů/Prolog:Cisdetermi 3/5

16. dubna 2012 v 21:24 | Šíša |  Noc drakonaidů
Tak tu máme další dílek. :) Nu což, na konci máte úžasný komentář od autorky, doporučuji se tam dostat. ;)


Z opačné strany, než ze kterého přiletěl další flagnis, k nim totiž mířil zástup saurů, znetvořených bytostí, které se pohybovaly na pomezí člověka a ještěra. Jejich tělo bylo lidské, až na dlouhý ocas s ostrými trny a kůži, která byla posetá šupinami, což sloužilo jako ochrana. Spalující žár od šířícího se ohně jim tedy vůbec nevadil. Jako zbraně měly obrovské tyče, na jejíchž koncích, byly čepele seker. Mohlo jich být tak okolo stovky, možná více.
Elfské šípy se do nich nemilosrdně začaly zabodávat, ale ty, které nebyly posilněny magií nebo se netrefily do jejich slabých míst pod kůží, neměly šanci.
Záplavy šípů byly vystřelovány jedna za druhou. Některé mířili proti šupinatým netvorům, jiné se snažily zasáhnout dva flagnise , kteří zuřivě poletovali kolem shromáždění a veškeré stromy, kterých se dotkla jejich křídla, vzplanuly. Žár, vycházející z jejich těla, byl tak silný, že několik šípů vzplálo ve vzduchu a rozpadlo se na popel, ještě předtím, než se k nim vůbec stačily přiblížit. Zbylé, které neshořely za letu, dokázaly způsobit akorát pár škrábanců.
Netrvalo to dlouho a saurové, kteří přežili smršť prvních šípů, se čelně střetli s elfskými bojovníky, kteří už na ně čekali s tasícími se meči. Kov se srazil o kov a začal boj na život a na smrt. Elfská rychlost a mrštnost se poměřovala s brutální silou zmutovaných ještěrů.
Elfové byli nepřemožitelní lučištníci, ale jejich zacházení s meči bylo též na mistrovské úrovni. S ladností se vyhýbali útokům nepřítele a sami zasazovali smrtelné rány do nechráněných míst u krku a v místě žeber, kde byly šupiny nejzranitelnější.
Saurové padali k zemi jeden za druhým, ale stále jich bylo mnoho, a ať se elfové snažili ze všech sil, jejich postupu zabránit nedokázali.
Fidó, který zrovna zabodl svůj meč do žeber jednoho saura, si rychle uvědomil, že jestli to takhle půjde dál, skončí to špatně. Jejich síly sice převyšovaly nepřátele, ale na rozdíl od nich, se elfové ocitali ve velmi nevýhodné pozici. Všechny jejich síly se musely soustředit v blízkosti posvátného kruhu, aby ochránily dva Vyvolené. To jim však znemožnilo se jakkoliv strategicky rozmístit.
Elfové by jinak určitě dokázali zahnat saury hlouběji do lesa, byli by však příliš daleko na to, aby Vyvolené ochránili před dvěma flagnisy , jejichž ohnivé koule neustále narážely do vodní bariéry, kterou vytvořili elfové z kmene Undus. Ani oni ji ale nebudou schopni udržet věčně. A nikdo nevěděl, kdy rituál skončí.
Navíc, jak si Fidó zděšeně uvědomil, jejich obrana začínala slábnout. Viděl několik jeho přátel, jak mrtví leží na zemi a to v něm probudilo pocit, který snad nikdy za svůj život nezažil. Bylo to zoufalství. Zoufalství nad touhle situací.
Z hrdla se mu vydral výkřik a on jedním máchnutím srazil hlavu ještěra, který se na něho řítil zezadu. Saur se okamžitě svalil na zem.
Snažil se zklidnit svůj zrychlený dech, ale když náhle elfský roh zazněl po třetí svůj varovný signál, srdce se mu znovu rozbušilo na poplach. Ohlédl se za zvukem a spatřil třetího flagnise, jak prolétá mezi stromy a spaluje všechno, co mu stojí v cestě. Na jeho hřbetě seděl další orag, jehož ruka byla ve stejné pozici jako před několika minutami jeho mrtvého druha.
Copak to nikdy neskončí?!
Fidó rychle zabodl meč do země a tak jako předtím si připravil luk s šípem. Založil ho do tětivy a znovu své síly přemístil přímo do šípu. Nevšímal si přitom faktu, že ho to stálo daleko více sil, než předtím. Hlavní bylo zneškodnit nepřítele a ochránit Vyvolené. Jenže tentokrát byl stín rychlejší. Vystřelil kouli posilněnou útokem flagnise přímo k vodní bariéře. Hned poté jeho ruka znovu černě vzplála a další koule byla mrštěna do zeleného šípu, který ho měl zničit. Oba nepřátelské útoky se srazily a nastal menší výbuch.
Když výbuch odezněl, Fidó spatřil letícího flagnise s jeho jezdcem, jak míří přímo ke kruhu, kde náhle nastal zmatek. Někteří elfové leželi na zemi, nebylo poznat, jestli jsou mrtví nebo jen ochromeni účinky nepřátelské magie. To však nebylo to hlavní, co Fida vyděsila. Nejdůležitější byl fakt, že kruh se ocitl bez ochrany bariéry.
Na nic nečekal a rozeběhl se ke kruhu. Nesměl dovolit, aby Vyvolené někdo zranil. Nedokázal si ani představit, jaká zkáza by to byla. Svět bez harmonie, svět plný chaosu… To nesmí dopustit!
Rychle se dostal až ke kruhu, kde se omráčení elfové pomalu zvedali ze země. Zvedl ruce a zamumlal několik slov, které ho kdysi naučil jeho mistr. Před ním se objevila zářící zelená clona a pohltila další černou kouli, kterou orag před chvíli vystřelil. Když viděl, že jeho útok si nenašel svůj cíl, zlostně zasyčel a připravoval se na další. V tu chvíli ho však do srdce zasáhl jasně modrý šíp a on se v mžiku rozplynul.
Fidó neměl čas zkoumat, kdo šíp vypustil. Ve chvíli totiž, kdy odrazil oragův útok, mu v hlavě zazněl mistrův hlas.
Fidó, musíš vzít Cisdetermi pryč odsud. Musíš ji zachránit, rozumíš?
Překvapeně se otočil k zářícímu kruhu a uvědomil si, že jeho síla pohasíná. Blížil se snad konec?
Fidó, rozumíš mi? Zazněl mu v hlavě znovu Oróbisův hlas. Mladý elf se zhluboka nadechl a soustředil se jen na telepatické spojení s jeho mistrem.
Jak to myslíte pryč? Vždyť váš rituál ještě neskončil! Namítl v duchu a sledoval, jak se k němu blíží ohromný saur. Než se k němu však dokázal přiblížit, něčí šíp se mu zabodl do krku.
Není čas ho dokončit. Nerad to přiznávám, ale moje síly na to teď nestačí. Navíc, vím, jakému čelíte nebezpečí. A blíží se k vám další. Jestli to takhle půjde dál, zabijí vás. Proto musíš vzít Cisdetermi pryč odsud, rozumíš mi?
A co vy mistře?
Je možné, že mi zbude ještě nějaká síla a já zůstanu naživu. Mnou se ale nezabývej, dostaň Cisdetermi do bezpečí!
Jistě, odpověděl mu Fidó odhodlaně a ve chvíli, kdy se jejich telepatické spojení přerušilo, záře s kruhu vyprchala úplně. Mladý elf v tu chvíli uviděl svého mistra a skoro se mu zastavilo srdce.
Jeho mistr se vůbec nepodobal elfovi, se kterým zhruba před hodinou rozmlouval na mýtině. Nevyzařovala z něj žádná energie, na kterou byl zvyklý. Jeho tělo se třáslo, jak klečel na zemi a z ramene mu odkapávala krev. To musel způsobit ten první útok oraga.
,,Mistře!" zvolal Fidó okamžitě a přiklekl si k němu.
,,Běž," poručil mu Oróbis a snažil se, aby to znělo co nejvíce naléhavě. Z jeho úst však vyšel jen šepot, takže ho jeho mladý učeň přes veškerý hluk všude kolem skoro neslyšel. Věděl však, co mu jeho mistr chce říct a také věděl, že ho musí poslechnout. Vzal proto plačící dítě do své náruče a naposledy na Oróbise pohlédl. Ten i přes veškerou bolest a únavu se na něho povzbudivě usmál a pokynul mu, aby šel. A Fidó si v tu chvíli byl jistý, že v jeho očích spatřil třpytící se hvězdy.
Ve chvíli, kdy se rozeběhl pryč z vytyčené hvězdy, se k Oróbisovi dostalo několik elfů, mezi nimi i nejvyšší představitelé Pěti Velkých kmenů, a začali kolem něho tvořit další ochranné bariéry, pod kterými ho odváděli do bezpečí.
Fidovi se ulevilo, když spatřil, že je o jeho mistra postaráno, a tak se s klidným srdcem a s dítětem v náruči rozeběhl do lesa.
**************************************************************************************************************************************
PS.: Kdo se dostal až na konec, tak tomu moc děkuju za přečtení! Vážně :) . Moc si toho vážím a mé nejvřelejší poděkování patří Ronnie, Moni, Mai a samozřejmě tobě Juliet :D. Vaše komentáře jsou až moc pěkné a já tak trochu pochybuju, jestli si je vůbec zasloužím.. :D Znáte to ne? Čtete svůj výtvor pořád a pořád dokola a pokaždé se vám toho tam nezdá víc a víc. :D Nebo že bych ten pocit měla jen já?
No každopádně děkuju. :) A teď trochu k Drakonaidům. Možná už někoho napadlo, že Drakonaidy se nazývá takový ten jev, kdy padají hvězdy. (Fyzika není moje silná stránka, takže nic víc k tomu nevím :D) Naposledy se to stalo 9. října minulého roku. A právě ten večer, respektivě o půlnoci, vznikla Noc drakonaidů.. ^_^
Noo..a teď k prologu. Tohle byla třetí část, poněkud delší, omlouvám se :D a čekají nás ještě dvě.. Pak už se přesuneme do normálního světa plného teenagerů atd.. Ou..spoiler, no nic, alespoň se máte na co těšit :D.
A je tu ještě jedna věc, kdyby vám cokoliv nesedělo na tomhle příběhu, nepochopili byste to nebo tak něco.. Řekněte to! :D Vím totiž, že moje popisy asi nejsou nejlepší, děj není nejoriginálnější.. No prostě připomínka, výtka, nápad, cokoliv je vítáno ;).
Jestli vás příběh neunavil, tak tohle asi už jo, že? :D
Tak jo, ještě chvilku! Dáte mi? :D Když jsem někde něco četla, viděla jsem na konci příběhu takový menší dialog.. Autora a jeho postav. Znáte to? Já jsem to předtím nikdy neviděla, ale přišlo mi to roztomilý, takže jsem se o to pokusila. Je to spíš pro zasmání a znázornění inteligence jedné z mých postav :D. To mi ještě připomíná, ano naprosto poslední věc, všechna jména, která se tady vyskytují jsou tak nějak zkomolená z latiny. Doufám, že se někdo z vás neučí latinsky :D.. K příští kapitole bych přidala takový menší slovníček, abyste věděli, co mě inspirovalo :). Tak jo, už mizím! ^^
Autor: Jsi ty něco jako dinasourus? (ptá se saura)
Saur: He?
Autor: Takový to velký zlý a ošklivý!
Saur: He?
Autor: (povzdech) Tak nic, dávej bacha na elfy..
Saur: Elf?! (rozpřáhne se sekerou)
Autor: Ups... (zdrhá)
(Rána)
Autor: (otočí se)
Fidó: Takže přátelský rozhovor jo? (povytahuje obočí a vytahuje šíp ze saura)
Autor: Hehe... (culí se)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 16. dubna 2012 v 21:28 | Reagovat

Ty máš prostě úchylku - učitel/student, viď? :D Ne, ale je to super! ;)I po druhý. A ten rozhovor? Úplně totálně boží!! :D

2 Šíša Šíša | 16. dubna 2012 v 21:40 | Reagovat

Jako kdybys ty ji neměla! :D Ale děkuju :)A chtěla bys autorský práva viď? ;D

[1]:

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 16. dubna 2012 v 22:00 | Reagovat

[2]: Já nemám úchylku na tenhle pár! :p Já mám tak maximálně úchylku na děsný dramata se špatnym koncem! :p :D A chci, můžu? ;) :D

4 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 16. dubna 2012 v 22:03 | Reagovat

[3]: OPRAVA Ne pár, jako PÁR. :D Prostě že je to o nich, ne že spolu něco maj. :p Ty pakouši. :D

5 Ronnie Ronnie | Web | 18. dubna 2012 v 11:40 | Reagovat

Takže nejdřív k povídce... Jak jinak než - n-á-d-h-e-r-n-é :) ;) Úplně si ty saury představuju... I když by to měli být znetvořené (a nejspíš i hodně ošklivé... :D) bytost, nemůžu si je představovat jinak než malinký nádherný dinosauříčky.. :DD A teď ještě něco k tvému komentáři.. Tak zaprvé - všechny komentáře si zasloužíš a né že ne! :P Zadruhé - drakonoidy = jev, kdy padají hvězdy? Tak o tom slyším poprvé, ale rozhodně úžasná inspirace pro náízev povídky.. ^_^ A zatřetí >> ten rozhovor mě fakt pobavil, super ;D He? boží! :DD

6 Moni Moni | Web | 18. dubna 2012 v 17:03 | Reagovat

V prvé řadě rozhodně musím pochválit další část prologu. Stejně jako Ronnie se mi moc líbila tahle část. Hezky jsi udělala telepatický rozhovor Fidá a Oróbise, bylo to zajímavý vědět, co si myslí, takový zvláštní :D
A! -komentáře si rozhodně zasloužíš! I když tě chápu (já ty pocity mám taky, a přijde mi kolikrát, že se mi kapitola nepovedla a že je to strašný propadák :D), tak ty stále máš právo tady mít tucty a tucty komentářů, i veletucty!

7 Surynka Surynka | Web | 19. dubna 2012 v 19:34 | Reagovat

Kapitola se mi moc líbí. Je to hodně nacpané dějem, takže se na to musím 100% soustředit, jinak se nevyznám a to já mám ráda. Knížky, které čtu, čtu, čtu, čtu a pořád u nich nemusím přemýšlet nemám moc ráda, tohle je přesně moje gusto. A ten rozhovor na konci? Hodně vtipný :D "Takže přátelský rozhovor, jo?"  :D :D :D krásná věta :)

8 Mai Mai | Web | 21. dubna 2012 v 17:34 | Reagovat

ten rozhovor byl perfektní!
a teď k povídce: chvílema jsem dokonce měla strach, že nějaký saurus zabije i mě *ohlédne se přes rameno, jestli tam náhodou nestojí* tak to bylo živé. stejně jako Fidó, i já jsem byla moc smutná, když Oróbis za okamžik nejspíš umře. a držím palečky malé Cisdetermi, aby to všechno zvládla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama