Květen 2012

Ti s modrou krví 10/25

12. května 2012 v 22:27 | Juliet Rocks |  Ti s modrou krví
Jubilejní půlprologovou kapču věnuji zlaté Illienel, trpělivě čekám tvou sovu. :)

Ti s modrou krví 9/25

12. května 2012 v 21:57 | Juliet Rocks |  Ti s modrou krví
Ano, ještě pořád to tak protahuju. Tak promiňte, už se bude brzo něco dít. Miřino chování jsem v téhle části dost pozměnila, protože mi to takhle přišlo lepší. No, uvidíte sami. ;)
Věnováno Surynce za krásné a vytrvalé komentáře. :)

Noc drakonaidů/Prolog: Cisdetermi 5/5

11. května 2012 v 22:43 | Šíša |  Noc drakonaidů
Věnováno mé nejlepší a nejúžasnější kamarádce, která mě přesvědčila, abych zveřejnila Drakonaidy. Díky ti za to a poslední část je právem právě pro tebe :)

Ti s modrou krví 8/25

10. května 2012 v 19:19 | Juliet Rocks |  Ti s modrou krví
Věnováno Moni. :)
Mira vzpomíná
Pamatuji se, že jsem ten den maminku velmi zlobila. Z mého křiku jí rozbolela hlava a tak, ač mi bylo teprve něco přes pět let, mě poslala ke studni pro vodu. Rozradostněně jsem popadla vědro a poskakujíc a pozorujíc všechno kolem, jsem se vydala ke studni. Byl to první den, co jsem byla sama venku, takže jsem si to parádně užívala. V ulici, na jejímž konci studna stála, si hrál malý chlapec s oblázky. Chvíli jsem ho pozorovala a záviděla mu je. Potom si mě ale všimnul a vypláznul na mě jazyk. Opětovala jsem mu stejnou měrou a odběhla jsem pryč. Došla jsem ke studni, položila jsem vedle ní vědro a naklonila jsem se dovnitř. Hladina byla tak metr ode mne a mě nenapadlo nic jiného, než se jí pokusit dotknout. Pro tak malou holčičku to ale přeci jen bylo dost daleko. Natáhla jsem ruku, ale pořád mi zbýval velký kus k hladině. Naklonila jsem se přes okraj studny, až sem nohy zvedla ze země. K tomu, aby se moje prsty dotkly hladiny, mi zbýval ještě kousíček. Sotva pár centimetrů. Odrazila jsem se nohama od země a vyskočila jsem. Sice jsem se konečně dotkla vody, ale ne rukou, nýbrž celým tělem. Vyjekla jsem a rukama jsem se pokusila zachytit stěn. Nepodařilo se mi to, po mokrých slizkých kamenech, kterými byla studna obložena, moje ruce sjely jako po másle. Začala jsem se topit. Kopala jsem nohama i rukama ve snaze zůstat nad hladinou. Jenže jsem plavat neuměla, takže se nade mnou hladina po chvíli zavřela a zaplnila moje křičící ústa sladkou vodou. Co chvíli jsem se pokoušela dostat nad hladinu, ale nešlo to. Prskala jsem vodu a snažila se křičet, ale marně. Docházely mi síly. Poslední, co si pamatuji, byla chlapcova hlava, hledící na mě seshora. Potom jsem se probrala před studní. Vykašlala jsem všechnu vodu, která mi zůstávala vhrdle, a podívala jsem se na svého zachránce. "Tu vodu už pít nebudu, naprskala jsi do ní," řekl a představil se, "já jsem Mederon." "Mira."

Ti s modrou krví 7/25

8. května 2012 v 13:20 | Juliet Rocks |  Ti s modrou krví
Pomalu se dostáváme k polovině. Neděsí vás to trošku? Myslím tím tu hrozivou délku mé patlanice. :D Musím ale říct, že si hlavní hrdinku čím dál tím víc oblibuju. (Existuje to slovo?) Prostě... Mira je můj člověk, vyžívám se ve vymýšlení jejího života hrozně se těším, až poznáte (bude to brzo, nebojte) moji druhou srdcovou postavu tohoto příběhu. :)
Věnováno všem, kteří ještě na tento příběh nezanevřeli. :)