Prosinec 2012

Ti s modrou krví 14/25

23. prosince 2012 v 20:04 | Juliet Rocks |  Ti s modrou krví
Hola hou! Jelikož je zítra štědrý den, rozhodla jsem se Vám tímto stylem předat můj "Vánoční dáreček". Doufám, že se vám bude líbit, protože jsem dlouho do Miřiných vod nezabrousila, tak jsem možná ztratila onen grif. (Pokud někdy nějaký byl, že. :D) Takže ještě jednou - užijte si kapitolku (další chystám už brzy - snad na Silvestra), ale hlavně Vánoce! :)

Jmenovitě:

Illienel,protože mi pomohla se jménem nové postavy. :)
Emmi, protože mi slíbila pomoc při nastavování nového dessu a poslala mi krásné přáníčko.
Surynce, protože jsem se konečně dostala k tomu, abych začala číst nějakou její kapitolovku a Život je boj je prostě dokonalá!!! :)
Bree, protože ty modré vločky jsou prostě kouzelné! :)
Ronnie, protože jsem o ní dlouho neslyšela a doufám, že se brzo vrátí. :)

Holky Vám všem moc děkuju, že jste se mnou (zatím :D) neztratily trpělivost a že sem ještě pořád občas zavítáte. :)

PS Součástí je i nový obrázek k povídce (pod perexem), za který moc a moc děkuju Emmi. :)

Kdybyste měli na výběr...

21. prosince 2012 v 0:48 | Juliet
Pokud byste si mohli vybrat...
Jakékoliv místo na světě, jakékoliv místo kdekoliv.
Kde byste se chtěli ocitnout a prožít svůj život?
V pohádce?
Ve středověku?
Nebo jen v jiné zemi?
Je velmi obtížné vybrat pouze jedno místo - jeden svět.
Vše má totiž své pro i proti.
Ve světě Harryho Pottera se můžete bát Voldemorta, v říši divů zase Srdcové královny.
V pohádkách vždy zvítězí dobro, ale co pohádky bratří Grimmů? I tam přicházejí k úrazu nevinní.
V Narnii na vás čeká Bílá čarodejnice, ve světě Pána prstenů zas Sauron.
Když se to vezme kolem a kolem...
Nejsou však všechna tato potenciální nebezpečí "lepší", než náš nebezpečný svět, který si pomalu, ale jsitě ničíme?
Poslední dobou hodně přemýšlím o tom, že si chci najít svoje klidné místečko, kde nikdo a nic není.
Jen já, příroda, lidé, které miluju a konečně můj smysl života, který pořád tak marně hledám.
Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?

Má to cenu...?

9. prosince 2012 v 22:51 | Juliet Rocks
Ne vážně, já netuším jestli moje psaní světu něčemu prospěje. Viděla jsem teď film (a je vlastně úplně jedno jaký), který mě rozbrečel. A je jasné, že nikdy nenapíšu něco, co by někoho rozbrečelo. A neberte to tak, že vás chci rozbrečet. :D Že chci, abyste byli smutní. Já jen chci, aby moje příběhy dostaly duši, kterou do sebe vy, čtenáři, společně s příběhem vtáhnete a prožijete. A to jaksi nedávám.
A bezduchost je to, co je v téhle "branži" naprosto normální ač nechtěné(alespoň co se týče mě). Většina lidí dává do psaní kus sebe - kus své duše a už to je začátek. Ale tací, kteří ji dokážou vytvořit a jak se tak říká "hodit na papír" ti jsou opravdoví umělci. A je jich tu hodně mezi námi a naopak málo v knížkách na pultech obchodů.
Řekněte mi ještě jak to, že se vždycky dostanu úplně nekam jinam, než směřuji. :D Neuhlídám svoje myšlenky, je to jasné. Zkrátka a jednoduše - rozhodně neruším blog, jen asi přejdu k něčemu jinému, než je psaní... Ale CO?