Once Upon a... Christmas! Volume II.

5. prosince 2017 v 13:39 | Juliet Rocks |  Jednorázovky
Tak jak jsem slíbila, zde je pokračování. :) PS Původně jsem chtěla publikovat vše najednou, ale ten debilní blog mi to neumožní. :/ Takže další část na druhou adventní neděli. ;) :)



"To nemůžeš myslet vážně."
"Regino, já-"
"A co Roland? To mu nemůžeš udělat."
"Nemůžu ho vzít s sebou, máš pravdu." "Myslíš, že bys mohla…?"
"Jistě," povzdechla si Regina odevzdaně.
"Regino, Regino! Podívej, kam jsme dali stromeček!" Regina sotva překročila práh. Malému Rolandovi nic neuniklo, hned k ní vesele přihopkal.
"To místo jsem vybral já!" pyšnil se maličký.
"Do stojanu ho ale dali strejda John a strejda Tuck, já bych ho neunesl," na mžiknutí oka posmutněl.
"Ale pomáhal jsem!" hned dodal a oči se mu zase rozzářili.
Regina mu rozcuchala vlasy.
"Jde to poznat," usmála se a Roland se nadmul pýchou. "Slyšíš strejdo, Regina poznala, že jsem pomáhal!"
Malý John se k nim připojil. "No bodejď!" a poplácal Rolanda po zádech takovým způsobem, že málem přeletěl na druhou stranu místnosti.
Regina ho okamžitě ochranitelsky přitáhla k sobě: "No, to by snad stačilo."
"Jistě, má královno," stáhnul se hned Malý John a nervózně se zatahal za cíp košile.
"Však my už jdem."
V tu chvíli se k nim připojil i Tuck a jen souhlasně pokýval hlavou. "Jojo, tak tak, už mizíme."
"Nééé, nechoďte ještě, musíte nám pomoct ho nazdobit! A taky jsme s Reginou udělali snídani!" zakňučel malý a vytrhnul se Regině jen proto, aby se na ní mohl podívat psíma očima.
"Prosím prosím Regino, že tu můžou strejdové ještě chvíli zůstat?"
Aby se jí dva burani z lesa producírovali po domě, jedli její jídlo a trávili s ní štědrý den? Na tohle vážně neměla náladu. Neměla náladu už vůbec na nic.
"Dobře," otočila se k mužům, "ale opovažte se mi ještě jednou říct královno!"
Koneckonců to nebylo zase tak špatné. Ty dva se přeci jen uměli chovat a navíc, a to bylo to hlavní, to uměli s malým Rolandem, kterého dokázali bavit tak, že si na Robina ani nevzpomněl.
Poté, co (zprvu se, pravda, tvářili trochu nedůvěřivě) snědli jablečný koláč (očividně její historii znali všichni ze Začarovaného lesa, i ti, kteří strávili celý život schovaní pod korunami stromů), se pustili do zdobení. Regina si k nim nejdříve sedla s deníkem Zrcadlo, ale na naléhání Rolanda nakonec také přiložila ruku k dílu.
Chvíli před polednem se Malý John někam beze slova vytratil. Regina z krabice vyndala poslední baňku, "Tak, tahle je poslední," řekla a mrkla na Rolanda, "kdo ji chce pověsit?"
"Já, já, já!" ozval se ihned a vztáhnul ruce k červené skleněné kouli.
Regina se usmála. Alespoň někdo si to nejšťastnější období roku užívá plnými doušky. A to díky mně. Uvědomila se a zahřálo ji to u srdce. Nedokázalo to však rozehřát ten kus ledu, kterým zamrzla díra, kterou tam zanechal Robin s Henrym, dva nejdůležitější muži v jejím životě, kteří ji, minimálně v tento den, opustili. Ztratila se ve svých myšlenkách, ztratila se v hlubině sklíčka.
"…Regino."
"…Regino!"
"…Regino!!!"
Teprve co jí Roland zatahal za ruku, odtrhla se od bludiště odrazů jejich protichůdných pocitů a zadívala se na dítě.
"Copak je, Rolande?"
"Proč jsi smutná? Kde je táta?"
"Ale jdi ty, proč bych měla být smutná?" usmála se a zvedla malého do náruče.
Ten se k ní okamžitě přimknul a, alespoň prozatím, na Robina zase zapomněl. Tuck, který stál celou dobu poblíž, po Regině vrhnul tázavým pohledem. Ne. Řekla v duchu, zavřela oči a dítě k sobě přivinula pevněji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 10. prosince 2017 v 10:54 | Reagovat

Roland je hrozně cute <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama